Mezinárodní konflikt byl konflikt mezi nejmocnějšími státy na Minelandu a všeobecně mezi největšími aliancemi. Po odchodu bývalého prezidenta RuvalonuGold_Cakea se k moci dostal tehdejší kancléř Electrro. Hned po tom, co se ujal úřadu prezidenta, změnil tehdejší Ruvalonský triumvirát na parlamentní republiku, uzavřel alianci s Esolií a později i s Flavoslávií.
Všechno to začalo na schůzi Ruvalonu a Esolie, na které měla být podepsána alianční dohoda. Do parlamentní budovy Ruvalonu vrthnuli demonstranti z cizího státu, jeden z nich začal skákat po stole a křičet "Diktátora ne!". Nakonec začal psát iniciály Electrra, které byly přeškrtnuté. Tenhle demonstrant byl následně zastřelen osobní ochrankou Ruvalonského kancléře, jelikož začal na Electrra fyzicky útočit.
Po tomhle incidentu se strhla obrovská vlna politických útoků ze strany jiných států, které obviňovaly Ruvalon z diktátorských činů a chladnokrevného zabití demonstranta. Obvinění padlo na Electrrovu hlavu, který byl a dodnes je označován jako údajný diktátor nebo jako absolutní vládce Ruvalonu, i přes jeho obhajobu, že to bylo v rámci obrany a ne na jeho příkaz.
Demonstrace v budově Ruvalonského parlamentu
Nejvíc na tuto událost reagoval stát Liaxus, který v tomto konfliktu zastával demokratickou a svobodnou stranu. Obviňoval Ruvalon z útoků na občany a vesničany, později z toho, že na půdě Ruvalonu jsou koncentrační tábory, které kancléř Electrro používá jako prostředek pro umlčení všech odpůrců jeho režimu. Po založení aliance mezi Esolií, Flavoslávií a Ruvalonem se tyto politické útoky začaly stupňovat.
Součást jiného konfliktu
Všechno se to začalo zhoršovat poté, co ve Flavoslávii započal konflikt ohledně Majklova stromu. Bývalý prezident Flavoslávie Raymen začal vojenskou operaci v okolí Majklova stromu, v čemž ho podpořil Ruvalon. Státy Liaxus, Awiria a Sharlam, ke kterým se později přidal i Arsteim se snažili strom ubránit. Tento válečný konflikt skončil vyhlášením demobilizace v Ruvalonu, odložením zbraní a vzdání se ve prospěch zdravého rozumu, který vyhlásil Ruvalonský kancléř.
Absolutním zlomem v tomto konfliktu byl puč ve Flavoslávii, ve kterém byl sesazen prezident Raymen kvůli konfliktu, ve kterém zaútočil na Majklův strom a následně byl souzen Electrrem a druhým zlomem byly volby v Esolii, ve kterých soupeřil premiér lisiak123 a prezident panDrd o hodnost prezidenta Esolie. Volby vyhrál lisiak s tím, že u počítání hlasů byl i Ruvalonský kancléř Electrro, který byl pozván jako nestranný svědek. Drd neunesl prohru ve volbách a opět se vrátili politické útoky na Electrra s tím, že začali létat urážky, které byli mířené na Esolii a Flavoslávii, že jsou loutkovými státy Ruvalonu. Kritici se snažili upozornit na přílišnou Electrrovu účast v těchto záležitostech, což mělo mít za následek rozšíření jeho vlivu na dění v aliančních státech.
Soud s Raymenem
Federalizace Mormerské dohody
Závěrečnou událostí tohoto konfliktu, byla federalizace Mormerské dohody, kterou navrhnul sám Ruvalonský kancléř Electrro. Převzal tím vládu jako Federální kancléř nad Esolijskou republikou a Flavoslávskou republikou. Tento krok byl okamžitě odsouzen státem Liaxus a taky jednotlivě emírem Soudkem ze státu Sharlam. Chvíli po této federalizaci přišli do Liaxusu uprchlíci z Ruvalonu, kde údajně pracovali v koncentračních táborech. Liaxus okamžitě obvinil Ruvalon z týrání svých vlastních občanů. Nakonec se ukázalo, že uprchlíci byli oficiální zaměstnanci v Ruvalonu a byli také placení. Byli deportováni zpátky do Ruvalonu, kde rozhodnou o jejich osudu. Liaxus přiznal svoji chybu a za rozšiřování dezinformací se omluvil prostřednictvím zpravodajství Andaluského Psa.
Spojení Ruvalonu, Esolie a Flavoslávie
Ukončení konfliktu
Konflikt byl dočasně odložen 9.11.2022, kdy se státy rozhodly spolupracovat. Bylo tak učiněno zejména z epidemiologických a lékařských důvodů, aby se mohli společně vypořádat s nákazou šílených krav.. Liaxus se vyjádřil, že i přes tuto spolupráci bude i nadále zpoza hranic dohlížet na údajné netransparentní a diktátorské jednání Electrra.
